...poselství od protinožců od marlo morganové...

...jedním dechem přečteno, ráda bych zde uchovala modlitbu, kterou v knize zmínila:

 "Bože, dej mi klid mysli, abych přijímala vše, co nemohu změnit, odvahu, abych změnila vše, co změnit mohu, a moudrost, s níž rozeznám jedno od druhého."

...jaké je to být ženou/matkou?...

tuto otázku jsem nedávno dostala, nepřemýšlím a rovnou odepisuji...

mám teď prostor alespoň na krátké vyjádření svých pocitů...jedno dítě mi spí v náručí, druhé je okolo mne stočené...

vzácná chvíle nastává pro mne - čas na spojení se s bytostí uvnitř mne, je to bytost, která musí vykazovat nesmírnou míru flexibility, zatvrzelost tady neuspěje, bytost musí umět hrát si s radostí na různé role.

dcera, která ač kolikrát nechce plní očekávání svých rodičů a sama sobě se vzdaluje, 

holka, co vylétla z hnízda a přes pár extrémní zážitků a prožitků konečně nachází alespoň malé spojení se svou vnitřní ženou, 

přichází vztah s mužem, kde se toto spojení upevňuje, aby se žena mohla "rozdvojit" a procítit přítomnost druhé bytosti, když je očekávání...

s porodem přichází přerod, nic už není dle představ a míra schopnosti vše odevzdat proudu se ukáže, 

přijmutí sebe sama taková jaká jsem je pro mne jako ženu největším úkolem. 

hraní si rolí dalším, přes den matka, přes noc milenka? vážně to jde takto dělit? zjišťuji, že nelze..jsem jedna.

nyní procházím se dvěma dětmi časem, kdy upevňuji spojení se svou vnitřní ženou, která se snaží projevovat v roli zodpovědné i hravé matky i milenky stále, bez časového omezení.

být ženou je o hledání stálého spojení se sama sebou skrze různé prožitky...

...poprvé na zádech...