sobota 19. září 2015

...nové smýšlení a nemoci...



S dětmi jsem začala chodit na jeden den v týdnu do školky s waldorfskými prvky, jsem tam s nimi a pozoruji je v jiném prostředí, no hned po první návštěvě jsem si odnesli nějakou virózu, která rázem pročistila organismus všem příbuzným. Vím nemoci tu byli a jsou, ale vážně je naše děti potřebují, aby "imunita vyzrála"?

Co když je to jen síla zakořeněné myšlenky? 
"děti nemoci potřebují"
"imunita tím získá"
"teplotou se spálí vše přebytečné"

Ano, znám význam nemocí, dahkleho psychosomatiku... ale co, když je teď už naladění magnetické mřížky jiné a děti nás nemusejí na nerovnováhu upozorňovat tímto způsobem.
Co když jen naplňují naše očekávání - s nástupem do školky děti onemocní - co když změním své nastavení, že toto není v MÉ PRAVDĚ, odprostím se od tohoto vzorce?

Takové vnitřní přenastavení...nemusíme býti nemocní!

A když to posuneme ještě dál... vážně musíme stárnout a odcházet v max.100 letech?

čtvrtek 17. září 2015

...výprava za dračím vejcem...



...chystá se velká výprava s cílem najít dračí vejce, máme baterku, košíček vystlaný listím, básničku i dárky pro dračí maminku...
...básničku na vstup do dračí země, jeřabiny a šišky pro dračí mamku...
...čekáme a hledáme...
...dračí vejce je na stromě v hnízdě!...
...opatrně přendaváme do košíčku, cestou ho zahříváme...
...doma čekáme až se drak začne líhnout...
...a je to tady..dračí mládě se klube na svět!...

"mami, ale ten drak je ušitý"...no co na to říci, ale snaha byla, mé plstící schopnosti nejsou zrovna extra, ale draka poznala :)


















úterý 15. září 2015

...kolektivní sdílení...



Jsem máma dvou úžasných dětí a jejich jedinečnosti jsem si vědoma. Jdu cestou mé přirozenosti, klidné těhotenství, jóga, přirozený porod, kojení dle potřeby, společné spaní, nošení v šátku, bezplenkování, neočkování, jednoduché hračky…respektující přístup k dětem…jsou mi blízké myšlenky Naomi Aldort. Zkusila jsem i nadšení z montessori i waldorfského systému vzdělávání, v každém jsme našla něco krásného, co mi bylo blízké, ale i něco co mi nesedělo. Starší dcera začíná toužit po kolektivu, ale co když zde není místo, kde by to bylo „ono“? Je lepší dát jí možnost být s dětmi s přístupem vychovatelů, který mi drásá srdce, nebo jí nedopřát kolektiv, ale láskyplný přístup doma u mne?
Co to spojit? Kolektiv a přístup, který mi sedí? Jak? Zkusila jsem se propašovat do školy waldorfského typu i s mladším synem, aby Mája byla s dětmi a já mohla být s ní. Ale to není to „ONO“. Ano waldorfský přístup Rudolfa Steinera má úžasné základy, ale jde o jeho uchopení, že?
Takže mám nápad, jelikož nejsem sama, kdo má podobné pocity, tak si prostě založíme SKUPINKU SVOJI! A bude přesně podle nás, bude respektovat každého jednotlivce, můžeme se na čas nadchnout pomůckami montessori, můžeme slavit svátky a mít skřítky jako waldorf, ale nebude tam žádný omezující rámec! Naprostá svoboda, jako v Summerhillu!
Dítě nechce bačkory, fajn, dítě chce být v pyžamu, fajn, dítě nejí maso, fajn… věřím, že ke každému jednání má dítě stejně oprávněný důvod jako dospělí!
Můžeme si říkat komunitní školka, ale nebude u nás žádné věkové omezení, kdo se s námi bude chtít sejít a sdílet je vítán! Doladíme prostor a je to! Co více :)
No už mi z té inspirace vaří hlava a hlásí se o klid…jdu jí vyslyšet!

čtvrtek 10. září 2015

...setkání s anděly, co nechci zapomenout...



...stojím v bille u pokladny, janíka v náručí, mája vedle nás, všici špinaví, neb jsme zmokli na výletě v oboře u zvířat...
...přišla ke mne paní, pohladila mne po ruce a řekla jen: "Jste tak krásná" a zmizela...

DĚKUJI!

úterý 8. září 2015

...když to doma v září nezáří...



...celá rodina je konečně zdravá...slavíme rozbordelením všeho co doma je :)
a já zjišťuji, že pokrytí podlahy hračkami všeho druhu je vlastně fajn:
- pro naše boské nohy - skvělá akupresura
- pro naši mysl - náš krok musí být extra bdělý, abychom si neublížili :)