neděle 27. listopadu 2016

Adventní kalendář

...je krásnou možností jak v dětech pěstovat kvalitu trpělivosti a zároveň zkrátit čekání na Vánoce...
...náš má 24 taštiček + 7 sáčků pro čas před 1.12. ode dneška...
...Mája i Jan ho mají dohromady...v zájmu sounáležitosti, učení se dělení, sdílení...
...v každém je jeden dílek puzzle s betlémským motivem, které potupně budeme doplňovat, jedna mini knížečka s vánočním tématem, jedny mini omalovány a zamýšlecí kartičky od Terky Kramerové...
...v některých pak navíc mini dárečky, největší úspěch tuším u mini miminka a ptáčka ve skořápce, co jsem plstila...










k tvorbě tématicky hraje Jesus Christ Superstar :)

Adventně

...s přibývající tmou venku, která prolézá do nitra naší bytosti, vytahuje různé černoty...
...svítíme svíčkami, abychom si připomněli, že světlo se nachází uvnitř nás, ale je třeba nějaké ty pavučiny vymést, aby svítilo...


věnec adventní - klasický


adventní spirála - každý den zapálíme další svíčku - světlo Marie nosící pod srdcem dítko boží - každým dnem blíže Betlému...ve středu spirály

krásný betlém Lucky Ernestové

mají ho i skřítci ve svém domě..

postupné stavění betlému z knihy Vánoce, kde jsou ke každé postavičce krásné příběhy

naše klasika, Janík tam rád parkuje vláčkama

a ještě jeden uplstěný k mé betlémské mánii :) 24 kapsiček, Ježíšek se každým dnem posouvá blíže k jesličkám...




čtvrtek 24. listopadu 2016

Ráj je tady na Zemi

"...umírám, mám mladé, ale nemocné tělo,  nevím, co mi je...jsem v pokoji, kde jsme bydleli, když jsem byla malá...okolo mne postávají lidé - dcera, manžel, máma a nevlastní otec, který už s mámou nyní není...v příběhu jsou však stále spolu, jako v mnoha mých snech...moc mne bolí tělo, co tu dělají ty ostatní?...čekají...čekají až zemřu dochází mi...bože cítím tak velký smutek...né, nebojím se smrti, cítím smutek, mé srdce je bolestí rozerváno na kusy, krvácí stejně, jako nyní mé tělo...slzy nejde zastavit...ploužím se po bytě, ostatní stále čekají...
!!!!SMUTEK ŽE JSEM SI TO TADY S NIMI NEUŽILA!!!!!
...padám...
...otevírám oči...ležím na zemi, ostatní se diví...a já pronáším od jinud:

...Ráj je tady na ZEMI, tam nahoře není NIC, ale zároveň VŠE. Peklo si na Zemi vytváříme svými myšlenkami, postoji, názory, jen a jen svým vlastním pohledem na realitu. Nahoře není NIC. To zde duše má RÁJ, sem chodíme za odměnu, zde totiž CÍTÍ. EMOCE JE TO HLAVNÍ!...

...dívají se na mne, mizí mi z dohledu, zjišťuji, že mi je dobře, že tělo je zdravé, že jsem se rozhodla vrátit se zpět nakrmit svého ducha EMOCEMI...chci žít, prožívat, chutnat..."

z tohoto sna se probouzím celý den a nebo se neprobouzím a celý den zpět zase usínám do "sna"? 
kde je realita? byl to nejsilnější snový zážitek pro mne... velké poznání, velký prožitek NIČEHO tam a MNOHO tady

pondělí 21. listopadu 2016

Advent

Miluju čas adventní, ani ne tak samotný štědrý den, ale ten čas před ním. S dětmi si ho fakt užívám! Ráda se nechávám inspirovat waldorfským přístupem a různými nápady, jak vytvořit vánoční čas opravdu kouzelný pro našeho ducha.
První co jsme vytvořili je adventní spirála, z kulatiny borovice. Každý den se zapálí jedna svíčka a jejich hořící cestička znázorňuje cestu Panny Marie do Betléma na oslikovi.

Náš adventní věnec bude jen z větviček se šiškami a čtyřmi svíčkami... jednoduchý, čistý, jako místo zrození Ježíška.

A na první adventní neděli chystame průchod spirálou z chvojí a svíček na zahradě...


pátek 11. listopadu 2016

Bohyně matka

...v životě ženy se role střídají velkým tempem, hodná holčička tatínka a maminky, zlobivá puberťačka zkoušející svět, marnivá milenka, zodpovědná i hravá matka...
...je jich mnoho a je třeba umět své role prožít, užít a umět je včas opustit... před čtyřmi lety jsem v sobě našla roli matky, ženy rodící, kojící, milující, pečující...stále v ní zůstávám i když jedna její část se uzavřela...

...žena kojící...

...téměř čtyři roky kojení, 3 roky a nějaký ten měsíc dcera, 2 roky a měsíc syn, kojení Máji v těhotenství s Janem, tandemové kojení trvající asi půl roku, jsou to sice jen čísla, ale pro mne důležitá. Čtyři roky jsem nespala déle jak dvě hodiny v kuse...hodně lidí z okolí radilo nekojit, však on bude spát, ale já a ani Jan jsem ještě nebyli připraveni. Kojila jsem ho i přes velkou únavu, bílkovinovou podvýživu a když mne podivnosti v menstruační cyklu přivedly k Dr.Strnadelové na Institut celostní medicíny, bylo jasné, že moje tělo není super hrdinské a že pokud bychom do budoucna ještě nějakou andělskou bytost v miminkovském těle chtěli přivítat, je čas s kojením přestat...

...začala ve mne zrát myšlenka na odstavení, ale věděla jsem, že to v žádném případě nebude nic násilného, prosila jsem, povídala s ním...nic se neměnilo...
...až před deseti dny se Janímu udělal aft na jazyku, nekojil se celou noc, celý další den, sám chodil a nechtěl nosit a já začala vnímat změnu...věděla jsem, že v tomto věku je kojení už jen reakcí na mé vnitřní naladění, ale hodně skryté, jelikož já přeci chci přestat, že! Ale ono to tak asi nebude...

...začala malá sondáž na nitra, za mé role, až k pocitu sebe-hodnoty, sebe-vědomí, sebe-lásky, schopnosti být jen sama pro sebe...

...a našla, opravdu si malá Verunka myslela, že když bude do úmoru kojit, nespat, tak jí budou mít všichni rádi, tak bude mít hodnotu, perfekcionismus v pěkném převleku. 

...janí potřebuji se cítit potřebná, koj se, koj se...
...a on mé vnitřní vysílání plnil...

...teď tě propouštím, jsi svobodný a skrze tebe nemusím cítit lásku k sobě, nemusíš na mne závislácky viset, aby věděla, že mám hodnotu, že jsem hodna lásky...uvědomuji se lásku k sobě...

...s dětmi děláme rituál, bohyně matka, šalvěj, máta, svíce, homeopatika k zástavě laktace, podpora karet je vše říkající...společně děkujeme za kojení, děkujeme prsům za výživu našich těl...a Mája to uzavírá slovy: "Janí to je oltář, víš, jako že se už nemusíš kojit".

...dnes je to 10dní, v noci se Jan budí na jedno čůrání, přes den na prsa nevzpomněl, večer se zeptá, nepláče, přitulí a poprvé v životě usíná bez prsa, sice nám uspávání trvá déle, ale co...

...opravdu se mi podařilo přehodit vnitřní nastavení? Asi ano, jinak si nejsem schopna vysvětlit tak hladké odstavení....








Janik se naposledy kojil v noci 31.10. na keltský poslední den v roce, nemohl si najít příhodnější čas na ukončení velké etapy a 1.11. vstup do chlapáckého období