čtvrtek 24. listopadu 2016

Ráj je tady na Zemi

"...umírám, mám mladé, ale nemocné tělo,  nevím, co mi je...jsem v pokoji, kde jsme bydleli, když jsem byla malá...okolo mne postávají lidé - dcera, manžel, máma a nevlastní otec, který už s mámou nyní není...v příběhu jsou však stále spolu, jako v mnoha mých snech...moc mne bolí tělo, co tu dělají ty ostatní?...čekají...čekají až zemřu dochází mi...bože cítím tak velký smutek...né, nebojím se smrti, cítím smutek, mé srdce je bolestí rozerváno na kusy, krvácí stejně, jako nyní mé tělo...slzy nejde zastavit...ploužím se po bytě, ostatní stále čekají...
!!!!SMUTEK ŽE JSEM SI TO TADY S NIMI NEUŽILA!!!!!
...padám...
...otevírám oči...ležím na zemi, ostatní se diví...a já pronáším od jinud:

...Ráj je tady na ZEMI, tam nahoře není NIC, ale zároveň VŠE. Peklo si na Zemi vytváříme svými myšlenkami, postoji, názory, jen a jen svým vlastním pohledem na realitu. Nahoře není NIC. To zde duše má RÁJ, sem chodíme za odměnu, zde totiž CÍTÍ. EMOCE JE TO HLAVNÍ!...

...dívají se na mne, mizí mi z dohledu, zjišťuji, že mi je dobře, že tělo je zdravé, že jsem se rozhodla vrátit se zpět nakrmit svého ducha EMOCEMI...chci žít, prožívat, chutnat..."

z tohoto sna se probouzím celý den a nebo se neprobouzím a celý den zpět zase usínám do "sna"? 
kde je realita? byl to nejsilnější snový zážitek pro mne... velké poznání, velký prožitek NIČEHO tam a MNOHO tady

Žádné komentáře:

Okomentovat