...respektující přístup...

...aneb, jak reagovat na boj dětí o hračky na návštěvách, půjčování hraček?

...vážně děti se musejí "naučit" dělit o hračky, aby z nich vyrostl vstřícný člověk?

jdeme na návštěvu ke kamarádce, má děti, od našich dětí se předpokládá, že jdu rádi také, vždyť tam budou děti "na hraní", od dětí kamarádky se též očekává, že budou rádi - vždyť si mají s kým hrát. 

Většinou dochází k boji o hračky, pro návštěvu je vše zajímavé, vše chce osahat, ale děti domácí to povětšinou nesou nelibě a nakonec to končí pláčem na obou stranách a křiku maminek - o hračky se musíš dělit, půjč hračku tomu a tomu, ne ty dej jemu tuhle a tamhle máš jinou atd atd.

Já se v tu chvíli necítím dobře, za mne by bylo nejlépe ponechat si děti vše vyřídit sami a PROŽÍT s mou podporou/náručí pokud bude třeba své pocity - okradení, nechtění se dělit, boj a jen to sebou nechat projít..nenechat děti hromadit agresi v sobě, nepotlačovat! Pak můžeme její vyjevení očekávat v situaci, kdy je třeba zlost obrácena proti zvířeti, či samosobě... Emoce musejí ven a měli by jít ven za klidu rodičů, bez kázání. Dítě ti přece může dovolit nechtít se dělit, ne?

ANO - DŮVĚŘUJI TVÉ VLASTNÍ SÍLE, ŽE SE DOKÁŽEŠ SE SITUACÍ VYPOŘÁDAT A POKUD POTŘEBUJEŠ NÁRUČ, JSEM TU PRO TEBE.

představte si zdánlivě jinou situaci - dva dospělí kamarádi se dohodnou, že se u jednoho z nich sejdou a vezmou též manželky s očekáváním, že jsou to obě ženy, takže si rozhodně budou mít co říci, nikdo se jich neptá, zda chtějí jít. Muži se na návštěvě spokojeně baví hned od začátku, ženy jsou zpočátku ostýchavé...za slovní podpory manželů "tak si konečně spolu něco říkejte, hrajte si!" Žena, co je návštěvě pocítí zvědavost, nové prostředí, tak začne nakukávat do jiných místnost, semtam otevře skříňku, šuplík v kuchyni, vyndá si něco z ledničky. Žena domácí začíná pociťovat nepříjemný pocit, je tišší /manžel komentuje slovy "to je divné, ona je vždy taková otevřená, povídavá"/ a nemůže přestat myslet na ženskou návštěvu jako na vetřelce. Slovo VETŘELEC je dokonale výstižné, je to prostě ten, kdo se VETŘE do mého prostoru.

Situace vrcholí ve chvíli, kdy se žena návštěvní začne dobývat do skříně s oblečením ženy domácí, začne jednotlivé věci vyndavat, přeskládávat, zkoušet, obouvat si její boty... Žena domácí vybouchne a návštěvnici vyhodí, popřípadě jakkoli jinak jí dá najevo, že tohle je JEJÍ!

Vcházejí muži: "No tak dámy, přece se nebudete hádat, tak jí to půjč, vždyť máš tady něco podobného, vždyť si to jen zkusí, no  tak měla by ses umět dělit!"

Chápete pocity a reakci ženy domácí a návštěvní?

Je to opravdu s dětmi něco jiného? Nemyslím si.