....STRACH...

…pro mne můj strach zasluhuje velká písmena…byl značný…a světe div se, má fobie má dokonce i jméno. Kdybych toto věděla ve věku okolo 15ti let, kdy jsem jí pociťovala nejvíce, možná by se mi ulevilo, že někdo trpí tím samým. Dříve bych se tedy mohla onálepkovat slovem Emetofobik. Toto možná bude značně otevřený text, je mou cestou k „dočištění“ emetofobie. Takovou rekapitulací před tím, než se manifestuje tlustá čára za tímto tématem…

…jde o fobii ze zvracení, trpím jí od dětství, nejsilněji právě okolo puberty…řekla bych možná od 12 do 20let intenzivně. Jasně není nikdo, snad krom bulimiček, kdo by si akt zvracení vychutnával, ale bát se zvracení je trochu něco jiného. Zhoršení výrazné v noci, přes den to šlo… Vyhýbala jsem se všemu, co by k tomu mohlo vést, v dané době, jsem nejedla nic „těžkého“, nezdravého, s blížící se dobou trvanlivosti, nejedla na noc, omezeně cestovala, maximálně s kynedrilem, nikdy nepila více jak skleničku vína, nenesla vedle sebe nemocné osoby, u nichž právě probíhala „žaludeční očista“, nemohla se na to dívat ani v televizi. No dokonce jsem byla svým strachem zahnána na křeslo psychoterapeuta/homeopata, bez výsledku. Těžké bylo přijetí sama sebe, připadala jsem si divná, nejbližší okolí to vědelo, ale myslím, že to nikdy nemohli plně pochopit. Nežili to jako já. Necítili ten vnitřní třes, bodnutí v žaludku a následný průjem z nervového a panického stavu…

…říkala jsem si, no co, aspoň nepiju a jím zdravě. Okolo 20ti let, jsem začala pátrat hlouběji a najednou našla velký význam této fobie pro mne – přivedlo mne to  totiž k hlubší práci na sobě a k první holistické terapii – fobii jsem čistila skrze harmonizaci čaker. Na fobii to nemělo význam, ale mne to nevedlo na cestu! Následovali různé zážitky, prožitky, hlubší poznání fungování tohoto světa, kurzy karmajógy, harmonizace čaker, karet atd. Má fobie postupně ustupovala, ale stále tu byla. Když bylo partnerovi zle, místo toho, abych mu pomohla, jsem se třásla v posteli a zacpávala si uši.

…čas pokračoval dál a já začínala toužit po tom být matkou, ale na druhou stranu trpěla strachem, že budu postižena nevolnostmi a navíc, jak se postarám o blinkající dítě?!?! Emetofobici obvykle nezvracejí, vědomě si tuto očistnou na fyzické úrovni vlivem strachu znemožní. Já zvracela jako mála, možná někdy před 20ti lety naposledy!

…otěhotněla jsem, těhotenství prožila bez nevolností, mája se narodila a když jí bylo 13 měsíců /v lednu 2014/ se k nám připojila další dušička, já to ani sama nevěděla…týden před tím jsem na pár dní propadla opět do panického stavu, ohromného strachu ze zvracení, který byl nastartován zjištěním, že emetofobie prostě existuje…Mája na připojení dušičky reagovala přitáhnutím střevní chřipky, no blinkala, ale nejednou to nebylo tak zlé…jasně, přišel stres, průjem, panika, ale zvládla jsem se o ní postarat. I když pak trpěla, aby se to náhodou neopakovalo.

…jak šel čas dál, pokračovala i má práce na sobě, otevřela se mi možnost vhledů, mysl mi nabízí obrazy k tématům, které naťuknu…pomáhali mi meditace Evy Puklové, díky níž jsem zpracovávala karmické vztahy, karmické způsoby života a zjišťovala, co je za mými strachy. Základní impulz jsem dostala od léčitelky Nadi Bártové, kam jsem cíleně se svou fobií šla. Dostala jsem informace pomocí jejích obrazů – viděla vojáka, viděla otevření fobie okolo mých dvou let a řekla mi, že toto není první život, kde tuto fobii mám. Mám prý pátrat daleko a hluboko.

…pátrala jsem, hluboko ve své žumpě…a našla… pár dní mi trvalo dát obraz dohromady. V meditaci jsem se najednou viděla – válka, bojiště, ruiny, těla s pahýly, smrad, kouř, francie, mrtvoly, já skovaná za zdí a než si donasadím plynovou masku topím se ve vlastních zvratcích, hnus, strach o mou ženu a syna doma, kdo jim poví, jak jsem zemřel, umírám, s pachem zvratků…

….omluvám se za naturalismus, ale tento čas takový byl, krutý, surový…

…noc po této meditaci, jsem se probudila se slovem „yperit“…zděšení, které následovalo, když jsem toto slovo vyhledala na googlu se nedá popsat …“bojový plyn“.

…jdu dál, ptám se mámy, co se dělo, když mi byli dva roky a dostávám další díl skládačky, táta šel na vojnu! Vojna/válka…pro dvou leté dítě synonymum a já najednou pochopila, proč mám celý život sny o válce, balím věci, balím rodinu, proč se nemůžu dívat ani na Foresta Gumpa, kvůli scénám z Vietnamu.

…konzultuji s Naďou, ano je to ono, prostě pohled na otce odcházejí na vojnu/válku ve mne aktivoval nezpracovaný strach z jiného života.

…co s tím? Vcházím do jiné meditace a znovu to prožívám, už bez toho zhnusení, soustředím se na PŘIJETÍ A ODPUŠTĚNÍ těm duším, které toho bylo součástí – těm co válku „způsobili“, těm, co v ní byli, své rodině, prosím je za odpouštění, že jsem je jako ten mladý voják upustil a nedokázal ochránit a snažím se odpouštět sobě, já si tento prožitek naplánovala zažít a toto je třeba přijmout.

…v mém „normálním“ životě se toto odráží ve chvíli, kdy se můj strach ozve, vím totiž co za tím je a je ro snazší, svém vojáčkovy odpustím a poprosím akášu o filtr na tento prožitek, už ho nepotřebuji.

…máme doma janíka, lehké nevolnosti v těhotenství přijímám, zvracení dětí které se sem tam objeví také, ale i tak se bojím, aby to druhý nechytl, abych to já nechytla, abychom byli ok a bedlivým okem pozoruji okolí, zda náhodou nepociťuje nevolnost.

…dnes děkuji máje za velký dar! Má kašel a jak kucká, tak se poblikala, já to uklízím, smějeme se a já si uvědomuji, že nepřišel žádný panický atak, že je to ok! Povídám si o tom s partnerem a on říká, že je to dar od ní, protože díky tomu, že se poblinkala, mi ukázala, že tato fobie už nade mnou nemá moc jako dříve. Má pravdu!

…ano je jasné, že noc pro mne bude asi těžší, že asi nepojedu na výlet houpající se lodí, ani nezačnu holdovat alkoholu, ale je mi sakra LÉPE!

…kdo dočetla až se, klobouk dolů, je to dlouhé, naturalistické, pro někoho bez fobie nudné…ale je to velká součást mne a hlavně mne to přivedlo k józe a meditaci, DĚKUJI MŮJ VOJÁKU JAKO PŮVODCE FOBIE, DĚKUJI TATI ZA SPUŠTĚNÍ FOBIE A DĚKUJI MÉ DĚTI, ZA JEJÍ NEUNÁVNÉ LEČENÍ!